Filmem na maturu by vrba

V dnešní přetechnizované době, kde se filmuje kde jaká blbost, se toho dá dobře využít a dá se díky tomu dobře ojebat maturita. Když se podívám na můj seznam povinné četby, mám na něm 20 knih, z toho jich je 16 zfilmovaných, 3 mám jako audionahrávky a jenom pouze jednu (Těžká hodina – J.Wolker) musím přečíst. No není to skvělé? Podle mě je to super, ale musíme se podívat i na zápory tohoto „protistudijního“ počinu. Třeba nedávno jsem se díval na zfilmovanou knihu K. H. Máchy – Máj (2008). Tento film byl z velké části založen na fantazii režiséra a scénaristy a vůbec se nedržel knižní předlohy, taky mu to bylo docela dost vytčeno na CSFD (40%). Na toto by si měli dávat všichni studenti pozor, zda se jejich film drží předlohy, ale ve valné většině tomu tak bylo.

Po nedávném zhlednutí Romeo a Julie (1968), musím říct, že tento film mě určitě zaujal mnohem víc (z velké míry za to mohla ženská přitažlivost Julie), než by mě zaujalo strohé čtení řádků v knize, kde by se určitě popisovala krása Julie, ale určitě by mě tak nezaujala jako ve filmovém podání.

Stejně takto to cítím i u Farmy zvířat (1954), kde byla knižní předloha brilantně převedena na filmovou pásku. Myslím si, že taková česká klasika F.L.Věk (1970) od Jiráseka, by jako kniha nezaujala ani minimální menšinu studentů, ale jakmile se převedla doba 18. a 19. století na obrazovku mé staré teslácké televize a ještě k tomu v černobílém kabátu, tak jsem ke každé epizodě usedal s velkým potěšením. Mou jedničkou mezi filmy natočenými u nás, jednoznačně patří Smrt krásných srnců (1986), ten kontrast pohodové první republiky, kterou vystřídá hrůzná doba protektorátu, byla prostě perfektní! Dokonce jsem měl díky maturitě možnost zhlédnout i oscarový film Ostře sledované vlaky (1966), na které se také mnohem lépe dívá na obrazovce.A takových filmů, jež jsem spatřil jenom díku tomu, že jsem momentálně maturant (bohužel pokusný králík státní maturity), bylo víc. Za zmínku ještě stojí Na západní frontě klid (1979), kde v pocit z útrap války byl mnohem silnější ve filmové verzi, než v té vydané pro knihomoly. Dále ještě můžu zmínit pár divadelnách představení jako Audience (1990) od našého exprezidenta pana Havla nebo Naši furianti (1983) či Lakomec (1978) od klasicisty Moliéra. Nakonec ještě zmíním Báječná léta pod psa (1997), která se mi také moc líbily. Abych to nějak ukončil, maturita je sice dost „naprd“, ale jen díky ní jsem viděl pár hodně dobrých filmů, které mě dost zaujaly.

PS: To jich mám ještě pár před sebou: Horalka (1960), Kytice (2000), Komu zvoní hrana (1943).

8. 4. 2011 autor: vrba